Vážení klienti,
s ohledem na novelu zákona č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních (dále jen „ZNZP„), která nabývá účinnosti dne 1.9.2017 a představuje významnou změnu v oblasti léčitelství, protože nově zavede odbornosti Terapeut tradiční čínské medicíny a Specialista tradiční čínské medicíny, Vám přinášíme přehled změn a novinek, které tato nová právní úprava vyvolá.
Do 31.8.2017 není činnost léčitelů tradiční čínské medicíny nikde specificky upravena, a je tedy možné na ni pohlížet ve smyslu ust. § 3 odst. 2 živnostenského zákona, tedy jako na činnost, jež není živností a není k ní třeba žádné zvláštní povolení. S účinností od 1.9.2017 se však v zákoně o nelékařských zdravotnických povoláních nově objevují odbornosti „terapeut tradiční čínské medicíny“ (§ 21d ZNZP) a „specialista tradiční čínské medicíny“ (§ 21e ZNZP). Zákon o nelékařských zdravotnických povoláních pak v uvedených ustanoveních stanoví podmínky ke získání odborné způsobilosti v daných odbornostech. Po získání příslušné odbornosti (absolvováním studia v příslušném akreditovaném oboru) pak dotyčný může získat oprávnění k poskytování zdravotních služeb (§ 15 a násl. zákona o zdravotních službách) a stát se poskytovatelem zdravotních služeb ve smyslu zákona o zdravotních službách (§ 2 odst. 1 zákona o zdravotních službách: Poskytovatelem zdravotních služeb se rozumí fyzická nebo právnická osoba, která má oprávnění k poskytování zdravotních služeb podle tohoto zákona.).
Nejvyšší správní soudu ČR (dále jen „NSS ČR“) řešil případ homeopatky, která byla pokutována správním orgánem za neoprávněné poskytnutí zdravotní služby, když předepsala/doporučila (v tomto bodě zůstal skutkový stav věci nejasný) pacientovi lék, který pacientovi následně spíš přitížil, přičemž však homeopatka neměla oprávnění k poskytování zdravotních služeb. Podle NSS ČR „Předně absence formálního vzdělání v oboru homeopatie a fakt, že to není léčebná metoda , nemůže být relevantní, když jde přeci právě o neoprávněné poskytování zdravotních služeb. Relevantní je pouze to, zda určité jednání splní zákonná kritéria či nikoli (§ 2 odst. 4 zákona o zdravotních službách). Správní orgány pak musejí v konkrétních případech posuzovat, zda tato kritéria byla či nebyla splněna. Nejvyšší správní soud tedy přisvědčuje obecnému názoru stěžovatele, že „není účelem skutkových podstat správních deliktů detailně a kazuisticky (ani to není v lidských silách) popsat všechny možné způsoby protiprávního jednání. Jedná-li se o poskytování zdravotních služeb bez oprávnění, není v rozporu se zásadou nullum crimem sine lege, pokud zákonodárce nespecifikuje všechny myslitelné či představitelné způsoby neoprávněného poskytování zdravotních služeb.“ Je také pravdou, že poskytování zdravotních služeb je vedeno hledisky ochrany života a zdraví a stojí na principu monopolizace poskytování zdravotních služeb na základě oprávnění, které je možno získat při splnění zákonných předpokladů, dosažení určitého vzdělání, atestace, praxe apod.) podle zákona o zdravotních službách.“
Homeopatka rovněž namítala, že hranice mezi různými službami spojenými s péčí o lidské zdraví, není vytyčena zcela jasně. Tuto námitku však NSS ČR odmítl s tím, „že Ovšem jen proto, že hranice mezi různými službami, široce se týkajícími lidského zdraví, je neostrá, nelze vyloučit všechny nekonvenční léčebné služby z působnosti zákona o zdravotních službách. Jistě nikoli každá péče o lidské zdraví naplní skutkovou podstatu zdravotních služeb, ale nelze a priori vyloučit na základě obecných úvah, že k tomu v konkrétním případě může dojít. Nakonec existence smluvního typu podle občanského zákoníku (§ 2636 a násl.) nemá vliv na veřejnoprávní požadavek oprávnění k poskytovaní zdravotních služeb (viz zásadu dle § 1 odst. 1 OZ, podle níž je „uplatňování soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného“).“
Důvodem, pro nějž nakonec NSS ČR svým judikátem zrušil předcházející rozhodnutí správního orgánu i Krajského soudu, nebylo to, že by se homeopatka nedopustila protiprávního jednání, ale to, že ani správní orgán ani krajský soud dostatečně nezjistily skutkový stav, když homeopatku sankcionovali za jednotlivé porušení, a nevyšetřily, zda nedochází k porušování soustavnému (cit.: „Skutková podstata správního deliktu, za jehož spáchání byla žalobkyně postihnuta, ve svém gramatickém vyjádření používá vid nedokonavý (tj. kdo „poskytuje“ zdravotní služby bez oprávnění, nikoli „poskytne“). V tomto případě jde o skutkovou podstatu mířící na neoprávněné podnikání ve zdravotnictví. Podnikání je však definováno jako výdělečná činnost vykonávaná na vlastní účet a odpovědnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku (§ 420 odst. 1 občanského zákoníku). Je tedy patrné, že NSS ČR svým rozhodnutím směřuje příslušné orgány k důkladnému prošetřování eventuálních případů neoprávněného poskytování zdravotních služeb a jejich důslednému postihování. Lze tedy uzavřít, že má-li léčitel tradiční čínské medicíny zůstat v právním režimu léčitele (tzn. není poskytovatelem zdravotních služeb, nepotřebuje zvláštní povolení, jeho činnost není živností), je třeba se nejen vyhnout označení „terapeut tradiční čínské medicíny“ či „specialista tradiční čínské medicíny“, ale zejména se vyvarovat činností, jež by byly fakticky zdravotními službami (§ 2 odst. 2 a 3 zákona o zdravotních službách).Patrně tak bude třeba vzdálit se uznávaným metodám západní medicíny a zaměřit se spíše na činnosti v oblasti terapeutické a duchovní, masérskou činnost apod.
Správní orgány tedy budou vždy posuzovat obsahovou náplň činnosti a pokud dojdou k závěru, že osoba (ať již fyzická či právnická, označená jako léčitel nebo terapeut tradiční čínské medicíny nebo specialista tradiční čínské medicíny, či kterákoliv jiná osoba) poskytuje zdravotní služby ačkoliv k tomu nemá oprávnění, může této osobě uložit pokutu až 1,000.000,- Kč (§ 114 odst. 2 písm. a) zákona o zdravotních službách ve spojení s ust. § 114 odst. 1 písm. a) zákona o zdravotních službách; § 115 odst. 1 písm. a) zákona o zdravotních službách ve spojení s ust. § 115 odst. 3 písm. a) zákona o zdravotních službách).